Klubová výstava RZV + HZD Meisdorf, Německo

S dobrou náladou, krabicí čerstvě usmažených řízků a velkým očekáváním jsem jedné záříjové noci v Praze přistoupila do autobusu Slovenského hovawart klubu - s cílem Meisdorf, Deutschland, Klubová výstava HZD + RZV - největší hoviudálost letošního roku. V zemi původu se dva největší kluby podruhé v historii domluvily a uspořádaly společnou výstavu s cílem předvést co nejvíce jedinců našeho krásného plemene. V autobuse mně srdečně přivítal nejen Roman, ale i "zdravé jádro" slovenského klubu a samozřejmě i plná sklenka Pohodový

Vyrážíme - příští stanice Meisdorf!

Než se pustím do vyprávění jaká vlastně výstava byla, pro méně zasvěcené vysvětlím důvody našeho výletu. V Německu, zemi původu, působí několik hovawart klubů, z nichž tři jsou uznané FCI a za dva největší jsou považovány kluby HZD a RZV (více o historii viz článek v Pes přítel člověka, časem ještě doplním o původní, rozsáhlejší info). Mezi těmito kluby panuje historická rivalita a když jsem se doslechla o pořádání společné výstavy - byla jsem jedním slovem nadšená. Nabízela se možnost vidět na jednom místě jednou tolik psů než obvykle, navíc také jedinečná možnost srovnání východo (HZD) a západo (RZV) německého typu hovawarta. Bez ambicí odborného podání velmi primitivně zjednodušším zásadní rozdíly: zatímco původní klub RZV klade důraz na pracovní využití plemene a chová více-méně na jedincích lehčího typu s preferencí kvalitních povahových vlastností před exteriérovými, chov v HZD se vyznačuje spíše těžším a mohutnějším typem hovawarta a preferuje exteriérové kvality na úkor pracovního využití. Opravdu velmi zjednodušeně řečeno. Přesto, že po pádu železné opony dochází k prolínání obou chovů, chovatelské snahy vycházejí ze stále stejných principů. Moje chovatelské ambice jdou spíše pracovním směrem a za důležitější pro život považuji povahu než exteriér, proto jsem se prozatím zajímala spíše o chov v RZV. Proto návštěva této výstavy pro mně byla velkým očekáváním.... těšila jsem se samozřejmě na to, že uvidím některé slibné jedince z RZV, ale největší zájem vzbuzovala představa pověstných krásných hovawartů z HZD. Těšila jsem se na silné kostry, mohutné hlavy, úchvatné jedince kteří sice nemají příliš vyrovnané povahy, ale zato vzbuzují obdiv. Bohužel nic podobného se nekonalo.... ale o tom níže.

V sobotu ráno jsme konečně dorazili do Meisdorfu. Marketing Slovenského hovawart klubu byl nedostižný... všichni jsme obdrželi krásná světle zelená reprezentační trička a bílé kšiltovky. Nápad, který měl prioritně prezentovat slovenský klub, se nakonec ukázal také jako velmi praktický, protože podle zeleno-bílého stejnokroje jsme se v obrovském areálu a v davu několika set účastníků výstavy bezpečně poznali. Přivítal nás krásný výstavní areál a slunečné počasí. V sobotu bylo v plánu mistrovství Německa v obedience a odpoledne svod plemeníků.

Cooper

Závody obedience byly super. Nepřísluší mi hodnotit jednotlivé výkony, ale největší nadšení (i v publiku) bylo z výkonu dvou devítiletých samců v nejvyšší kategorii OB3 - Coopera ex Canis Lupus (otce našeho vrhu B) a Jazze vom Holter Berg. Navzdory svému věku oba psi předvedli takový temperament a chuť do práce, který by jim mohla většina našich dvouletých samců jen závidět... Opravdu krásná podívaná.


A potom už byl na řadě nejvíce očekávaný svod plemeníků. Už když jsem měla v ruce katalog bylo mi jasné, že výlet asi naše očekávání nesplní... Z celkového počtu 56 psů bylo pouze 10 psů z RZV, přijelo i několik plemeníků ze zahraničí a naprostá většina předvedených jedinců pocházela z HZD. Ale co naplat, hlavně kvůli psům z HZD jsem tam konec konců jela - a tak jsem připravila katalog, propisku, kávu a netrpělivě čekala na tu přehlídku. A přehlídka to tedy byla v pravdě zajímavá.

Moje očekávání se nakonec vyplnilo pouze v oblasti povahových vlastností jedinců z HZD. Bylo až překvapivé sledovat jaký je rozdíl v chování východoněmeckých psů oproti ostatním plemeníkům. V kruhu bylo více nejistoty a nervozity než v roce 89 na václavském náměstí. Někteří psi se chovali nepřiměřeně agresivně, někteří bázlivě, valná většina psů vypadala jako když jsou mezi lidmi poprvé. Všichni účastníci získávali od pořadatele kokardu, kterou nebylo vždy snadné předat a jen díky pohotovému a obezřetnému chování moderátora nedošlo k žádnému úrazu. V oblasti exteriéru se bohužel také nekonala žádná hitparáda. Neviděla jsem ani jednoho takového psa, na kterého jsem se těšila. Kostry nebyly zdaleka tak pevné a silné jak se HZD prezentuje, naopak, viděli jsme několik velmi subtilních (až nezdravě lehkých) jedinců s velmi slabými kostmi, stejně tak jsme nezaznamenali ani jednu pověstnou nádhernou hlavu. Oproti psům v RZV byly hlavy výrazně mohutnější, to ano, ale velmi často se objevovaly nerovnoběžné linie, srázná temena, mnohdy byla hlava až příliš hrubá, o četnosti světlých očí ani nemluvě... co byl ale pro mně největší šok, byly vady kostry které považuji za zcela zásadní. V dnešní době se klade velký důraz na nesení ocasu, ale podle toho co jsem viděla v HZD budeme mít brzy daleko větší problém - a to jsou vady páteře a postavení hrudních i pánevních končetin, které budou mít vliv na pohyb a dle mého soudu i na celkový zdravotní stav. Na tomto svodu jsme měli možnost vidět takovou přehlídku deformací zad, nad kterou jsme všichni žasli. Nefotila jsem, abych někoho neurazila - ale viděli jsme záda pronesená jako u dvacetiletých koní a na druhou stranu takové kapří hřbety, které by se velmi dobře uplatnily na výstavě bedlington teriérů. To byl pro mně naprostý šok. U některých psů byla deformace zad tak silná, že se dle mého soudu neslučuje se zdravým pohybem a nepředpovídám takovým psům dlouhý aktivní život. Současně s tím jsem poznala pravý význam hodnocení francouzský postoj. Přední nohy alá Chaplin byly naprosto běžnou záležitostí a postavení pánevních končetin bylo v mnoha případech nejen v pohybu otřesné. A to se bavíme o pracovním plemeni! Abych to shrnula - viděli jsme celkem asi pět plemeníků, kteří měli pěknou kostru, hezkou hlavu, rovná záda a korektní postavení předních i zadních končetin. Ostatní "kvality" exteriéru jsme ponechali stranou... a zkusili se s těmito jedinci seznámit. Bohužel neúspěšně, jejich nejisté a buď agresivní nebo bázlivé chování nás rychle odradilo. Z celé přehlídky německých plemeníků se pouze jeden pes choval naprosto nekonfliktně, vyrovnaně a přátelsky a disponoval velkým temeramentem, jak si představuji u jedince vhodného pro chov. Bohužel jeho exteriérové nedostatky by vyžadovaly velmi kvalitní fenu. Byl to pes z RZV. Po zklamání ze svodu plemeníků jsme se vydali do kempu, kde jsme společně poseděli, probrali naše poznatky a pocity a těšili se na nedělní výstavu.

V neděli se bohužel nekonala žádná velká změna. Výstavní katalog obsahoval 252 startovních čísel, což je v porovnání s našimi klubovými výstavami kde dosahujeme počtu 150-170 jedinců celkem směšné. Účast z HZD byla velká, přijelo i mnoho zahraničních účastníků z Ukrajiny, Polska, Belgie, Švédska, Francie, samozřejmě Rakouska a mnohých dalších... ovšem počet psů z RZV byl žalostný. Moc jsem neporozumněla tomu, proč se jednalo o spojenou výstavu HZD a RZV, když ze strany majitelů a chovatelů z RZV to byl jednoznačný bojkot. Opravdu velmi smutné. Zklamání neskrývali ani ostatní zahraniční návštěvníci, kteří tam přijeli se stejným očekáváním jako my. Další překvapení přišlo, když jsme se dozvěděli, že pořadatel výstavy nezajistil tisk katalogů. Na celé výstavě, kde bylo kromě 250 vystavovatelů ještě dalších cca 250 návštěvníků, bylo k dispozici celkem 12 katalogů. U každého výstavního kruhu, kterých bylo celkem 5, byla umístěna výsledková tabule na které byl zavěšen jeden katalog. Na těchto místech se tlačilo několik desítek lidí, kteří se snažili si katalog nafotit buďto do telefonu nebo do fotoaparátu, ve kterém se potom během výstavy snažili hledat. Dalších pět katalogů měli k dispozici vedoucí kruhů a dva katalogy měl ředitel výstavy, pan doktor Schock. Zřejmě si dovedete představit, jaké rozčilení absence katalogů způsobila v řadách diváků. Taková výstava bez katalogu je stejná jako jet na ochutnávku vína a nedozvědět se, co pijete. Prostě zbytečná.... Ani já jsem neskrývala jak moc jsem nas.... (pardon, ale těžko slušnými slovy vyjádřit jak moc jsem byla rozčilená) a když už to vypadalo že budu mít infarkt a Roman začal litovat že se mnou vůbec jel, přišel pan doktor Schock a slovenské výpravě jeden katalog věnoval. Hurá!!! To byla úleva. O katalog byla samozřejmě i v "našem" slovenském kroužku velká rvačka, ale nakonec jsme se porovnali a byli jsme opravdu JEDINÍ na výstavě kdo měl v ruce katalog. Opravdu hrozná ostuda pořadatele. Rázem jsme se stali nejoblíbenějšími diváky a všichni ostatní se tísnili kolem nás a prosili, aby mohli nahlédnout do katalogu. Těžko uvěřitelné, že se tohle může na takové výstavě přihodit. A jak už to bývá, než se přiblížil konec zvýstavy, náš katalog se ztratil. Jestli ho někdo z naší výpravy někde položil nebo jestli ho někdo z diváků cíleně odcizil to už se nedozvíme... každopádně naše poznámky k jednotlivým psům jsou fuč, ale věřím že většina z nás si pamatuje na co pouzkazovala a co si chce zaznamenat do svých chovatelských deníčků.

A jaká vlastně byla celková úroveň výstavy co do kvality předvedených jedinců? Jako nejlepší z celé výstavy jsme shodně vyhonotili třídy veteránů. Veteráni i veteránky byli hojně zastoupeni a bylo to asi to nejlepší, co jsme z celého německého chovu mohli vidět. Veteránka nakonec i velmi dlouho bojovala o titul BOB a dlouho jsme si mysleli, že ho také získá. Další velmi povedenou třídou byli mladí psi, ze kterých se mohou rekrutovat slibní plemeníci. Budeme je sledovat :) Všechny ostatní třídy se bohužel nesly částečně v duchu sobotní přehlídky a celkově jsme z výstavy byli opět zklamaní. Na předních místech se sice umístili kvalitní jedinci, ale v poměru celkové účasti to byl jen zlomek a žádné velké překvapení, ze kterého bychom si jak se říká "sedli na zadek," se nekonalo. Když pominu chybějící katalogy, byla výstava velmi pěkně zorganizovaná, v hezkém prostředí, bylo krásné počasí, a v příjemné společnosti jsme si užili hezký víkend - i když výlet svůj primární účel vlastně nesplnil. Každý den není posvícení, a tak jsme se smířili s tím že to byl prostě pěkný výlet, ze kterého jsme si přivezli několik ponaučení. Meisdorf_233

Když to shrnu, tak pro mně jsou nejdůležitější tři věci. Zklamání z bojkotu RZV, zklamání z chybějících katalogů a zklamání z kvality psů z HZD. A do budoucna ujištění, že krytí s jistotou povahy a slabším exteriérem v RZV je lepší, než jistota špatné povahy a pravděpodobnost vady kostry v HZD. Jistě, bagatelizuji, všude se najdou výjimky. Ale obecně mám z přehlídky východoněmeckých hovawartů (zejména plemeníků) tento dojem. Když k tomu ještě přidám fakt, že v HZD se nesledují, nebo při nejmenším v rámci IHF nezveřejňují zdravotní vady a dědičně nemoci, nemám žádný důvod se po psech z HZD vůbec ohlížet. Podtrženo - sečteno: velice děkuji Romanovi a Slovenskému hovawart klubu a všem účastníkům výpravy že mně adoptovali, vzali s sebou do Meisdorfu a dělali mi velmi příjemnou společnost. Jako společenský výlet s milými přáteli to bylo prostě super!!!

A kam jedeme příště?

 

Výsledky klubové výstavy na stránkách HZD

Romanova fotogalerie z Meisdorfu na rajčeti

 
Právě připojeni - hostů: 65